Od soustruhu k chytrým CNC strojům
František pochází ze Senice na Hané, kde také vychodil základní školu. Poté nastoupil na učiliště Sigma Lutín, kde se vyučil v oboru obráběč kovů. Jenže klasický soustruh s kličkou ho nakonec příliš neokouzlil. „Přestalo mě bavit točení kličkou na soustruhu,“ říká s úsměvem. A tak se rozhodl posunout dál. Dálkově si doplnil maturitu, aby se mohl dostat k tehdejší modernější technice – CNC strojům.
Začínal jako obráběč v Sigmě Lutín. Postupně prošel několika provozy – od slévárny přes barevnou slévárnu až po řezárnu. A protože se člověk během let naučí nejvíc právě praxí, získal František zkušenosti z celé řady různých pracovišť. Ve stejném areálu později působil také u společností John Crane a Edwards, dohromady přibližně 15 let. A když začne vzpomínat na tehdejší Sigmu Lutín, člověk má pocit, že se na chvíli vrací do úplně jiné doby. Až 4 500 zaměstnanců. „To bylo nějakých autobusů zaměstnanců…“ směje se František. Ranní, odpolední, noční. Neustálý pohyb. Prostě pořádný frkot.
Dnes je areál, který kdysi představoval obrovský průmyslový komplex, rozdělený mezi přibližně třicítku různých firem a část prostoru zabrala také nákupní zóna. František ale pamatuje dobu, kdy se zde každý den potkávaly tisíce lidí mířících do práce.
Když sklad rozhodně není jen „sklad“
Do Weby František nastoupil přibližně v roce 2022 na pozici manipulanta/skladníka. A pokud si někdo pod slovem „skladník“ představí člověka, který pouze přemisťuje krabice z jednoho místa na druhé, u Františka by se pořádně spletl. Jeho práce vyžaduje zkušenosti, technické myšlení, přesnost, zodpovědnost a hlavně trpělivost. Podobně jako v modelařině. František ovládá různá zvedací zařízení, pracuje s jeřáby a při manipulaci musí zvládat i náročnější břemena. Zajišťuje příjem zboží, vstupní kontrolu pro sériové projekty, evidenci v počítači, výdeje ze skladů, vystavuje dodací listy do kalírny, na broušení nástrojů a dělá pravidelné inventury.
Součástí jeho práce je také nakládka a vykládka kamionů, když musí zastoupit některého z kolegů. A tady se někdy ukáže, co všechno člověk opravdu umí. Do skladu se dostávají malé balíčky, ale také velké nástroje a zařízení vážící několik tun. Některé kusy navíc mohou přesahovat ložnou plochu kamionu. A právě tehdy začíná skutečný logistický rébus. Jak dostat obrovský nástroj bezpečně ven nebo dovnitř, když rozhoduje každý centimetr? „Tam hraje každý cm velkou roli,“ říká František. Naštěstí na to není sám. Za jeho zády stojí logistický tým plný lidí s dlouholetými zkušenostmi. A právě týmová spolupráce je pro něj jednou z nejdůležitějších věcí.
Ne všechno je samozřejmě jednoduché. Některé situace vyžadují plánování, zkušenosti a především klid. A ten Františkovi rozhodně nechybí. Trpělivost, ledový klid a nadhled – přesně to se při jeho práci hodí, protože všechny normálie, které přicházejí do firmy, se musí pečlivě zkontrolovat , rozdělit na jednotlivé zakázky a zaevidovat.
„Hlavně do té práce přijít!“
Když přišla otázka na radu pro mladé lidi, František dlouho nepřemýšlel. „Hlavně do té práce přijít!“ Následoval smích. Za touto jednoduchou větou se ale skrývá něco, čemu František věří celý svůj profesní život: spolehlivost a poctivá docházka jsou základ. Je zvyklý brát práci vážně. Nejen kvůli sobě, ale také kvůli kolegům. Když jeden člověk nepřijde, jeho práci musí často převzít někdo jiný. František si pamatuje i dobu, kdy se za vzornou docházku bez absence dokonce udělovaly odměny. A podle něj to byl bonus, který opravdu fungoval. Dnes už je možná pracovní svět trochu jiný, ale jedna věc zůstává stejná: Když se na člověka mohou kolegové spolehnout, má to svou hodnotu.
Práce končí, ale preciznost ne
A právě tady se Františkův pracovní život krásně propojuje s jeho soukromím. Ve volném čase se totiž věnuje koníčku, který má rád už od dětství – železničnímu modelářství. Děti už odrostly a František je dnes dokonce dědečkem. O to více času může věnovat svým zálibám. Kromě zahrádky je jeho velkou vášní právě modelařina. A rozhodně nejde jen o to postavit vláček na koleje. František vytváří celé modelové krajiny – vlaky, budovy, terén i nejrůznější drobné doplňky. Některé jeho modely jsou staré více než 40 let.
A jejich tvorba vyžaduje přesně ty vlastnosti, které František využívá i v práci: preciznost, trpělivost, plánování a cit pro detail. Jeden menší model může zabrat 100 až 150 hodin práce. U složitějších modelů se čas může vyšplhat až ke 300 hodinám. Tři sta hodin. To je více než jen koníček.
Je to dlouhodobý projekt, kde každý krok musí navazovat na další. Lepidlo musí zaschnout. Barva musí zaschnout. Některé části nelze udělat dříve, než je hotová jiná část. Výsledkem je nádherná krajina, kterou návštěvník vidí jako celek. Ale za tím krásným výsledkem jsou stovky hodin práce, plánování a trpělivosti, které už na první pohled vidět nejsou. A právě to František dobře zná i ze svého zaměstnání.
Nejen modelář, ale také předseda klubu
Františkova vášeň nezůstává jen u jeho vlastního pracovního stolu. Je totiž předsedou Klubu železničních modelářů Lutín, který má kolem deseti členů. A klub má za sebou pořádný příběh. Po covidu to vypadalo, že by mohl zaniknout. Modelářský klub ale těžké období přečkal. A nejen to – podařilo se mu získat také nové, mladší členy. „Postižení“ modelařinou jsou tak dnes v klubu další nadšenci, kteří sdílejí stejnou vášeň.
A Františka těší především to, že se podařilo nadchnout i děti. Modelářství totiž členové klubu dělají ve svém volném čase a bez nároku na odměnu. Ne kvůli penězům. Dělají to proto, že je to baví. A především proto, že chtějí předat své zkušenosti dál. Když pak vidí nadšení v očích dětí, je to pro ně ta nejlepší odměna.
František také organizuje výstavy, kde mohou návštěvníci jejich práci obdivovat. Modely už mohli lidé vidět například na akcích na olomouckém výstavišti Flora, v rámci For Model nebo v aule základní školy v Lutíně. Klub navíc spolupracuje s modeláři z Hluboček – Mariánského údolí. Společně pořádají výstavy a snaží se modelářství přiblížit dalším lidem a získat nové členy. Protože bez mladé generace by žádná taková tradice nemohla pokračovat.
Co má František na Webě rád?
Když jsme se zeptali, co má František na Webě nejraději, jeho odpověď se přirozeně točí kolem lidí a práce.
1. Skvělý tým: Pro Františka jsou důležití kolegové, na které je spoleh a kteří mají dlouholeté zkušenosti.
2. Zkušenosti, které se předávají dál: Ve skladu se člověk nenaučí všechno z učebnice. Mnoho věcí přichází až s praxí – a právě zkušenosti kolegů mají velkou hodnotu.
3. Pestrost práce: Příjem zboží, evidence, inventury, výdeje, nakládky, vykládky i manipulace s opravdu velkými břemeny. Každý den může přinést jinou výzvu.
4. Lidé, se kterými se dá spolupracovat: Protože když máte vedle sebe zkušený tým, i složitá situace se řeší mnohem lépe.
A rovnováha mezi prací a životem?
Pro Františka je důležité mít po práci prostor na život, rodinu a především své záliby. Dnes, když jsou děti dospělé a z Františka se stal dědeček, může si naplno užívat věci, které ho baví. Zahrádku, rodinu a samozřejmě modelářství. A právě modelaření je krásným důkazem toho, že člověk může svou pracovní zkušenost využít i mimo zaměstnání. Ve skladu je potřeba přesnost, dobrý odhad, plánování a trpělivost. U modelů? Úplně stejně. Jen místo několikatunového nástroje řešíte několikacentimetrovou budovu. A možná právě v tom je Františkův příběh tak hezký.
Člověk, který nikam nespěchá – ale vždycky ví, co dělá
František Krumpolec má za sebou desítky let pracovních zkušeností, během kterých prošel řadou provozů a profesí. Dnes pracuje ve skladu Weby. Umí pracovat s technikou, jeřáby i počítačem, zvládá logistické úkoly a poradí si i s náročnou manipulací, kde rozhodují centimetry.
A když skončí pracovní směna? Čeká ho svět, kde centimetry rozhodují úplně stejně.Jen místo několikatunových nástrojů přicházejí na řadu vláčky, budovy, koleje, krajina a drobné detaily. A stovky hodin trpělivé práce.
Možná proto nás na Františkovi nejvíc zaujala právě jedna věc: jeho klid a poctivost.
Ať už jde o práci, kolegy nebo jeho celoživotní koníček, věci dělá pořádně. Nespěchá na výsledek. Ví, že některé věci jednoduše potřebují svůj čas.
A pokud má navíc kolem sebe dobré lidi, může z toho být kariéra, která trvá desítky let. Stejně jako ta Františkova.
